Kde se mluví německy?

Vzhledem k tomu, že dvě třetiny hranic České Republiky tvoří hranice německy mluvících zemí, je pro nás Čechy znalost němčiny výhodná. Personalistický průzkum v českých firmách z roku 2007 navíc prokázal, že pro dvě třetiny českých firem je užitečnější, ovládá-li kanditát o místo německý jazyk nebo kombinaci německý jazyk + další světový jazyk ( a to v pořadí angličtina, ruština, francouzština, španělština, italština ). Výjimkou byla Praha a Královehradecký kraj, kde zvítězila angličtina nebo kombinace angličtina + další světový jazyk ( v pořadí němčina, ruština, francouzština … )

Němčina je západogermánský jazyk a hovoří jim po celém světě asi 160 milionů lidí. Pro 110 milionů z nich je němčina rodnou řečí. V rámci Evropské unie mluví němčinou 100 milionů obyvatel unie, tj. 20 %. Úředním jazykem je v Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lichtenštejnsku a Lucembursku. V cele řádě zejména středoevropských států je jazykem menšin, např. v Belgii, Dánsku, Polsku, Maďarsku, Itálii, Francii, Izraeli, Rusku, Rumunsku, USA, Argentině a Chile, a to zejména díky emigracím, které zapříčinily i vznik nových nářečí. Je důležité zmínit, že němčina je zároveň i jedním z nejvlivnějších jazyků světa. Každá šestá kniha, která na světě vyjde, je tištěná německy. Němčina rovněž nabývá na významu jako obchodní jazyk a to i na dálném východě, který byl ještě před pár lety výhradně vyhrazen angličtině. Pokud máte zájem o studium němčiny doporučujeme Light Point s.r.o. – Jazyková škola Brno. Nabízí řadu kurzů a kromě klasických, i netradiční jazyky.

Fonetika a výslovnost

1. Úvod – hlavní rozdíly mezi českou a německou výslovností

Důležitou roli ve sjednocení zásad výslovnosti spisovného jazyka sehrál Theodor Siebs ve své knize “ Deutsche Bühnenaussprache „, kde ustanovil pravidla výslovnosti pro německé divadlo. Tato Siebsova kodifikace byla považována po řadu let jako ideální vzor spisovné němčiny. K jejímu ustálení a dalšímu sjednocování přispívaly i rádio a televize. Působením televize a rozhlasu vznikaly však nové odchylky od původní Siebsovy výslovnosti. Protože jeho kodifikace byla z větší části zaměřena pro užití na jevišti, vznikla nutnost kodifikovat i tyto nové odchylky. O jejich kodifikaci se zasadil profesor Krecher příručkou “ Wörterbuch der deutschen Aussprache ( 1964 ). V současnosti je nejuznávanější a nejpoužívanější příručkou “ Duden – Aussprachewörtebuch “ ( Duden – slovník výslovnosti ).

Výslovnost není složitá, pozornost však věnujeme zejména těmto jevům:

1. Přízvuk – v němčině je důraznější a neleží vždy na prvním místě jako v češtině.
2. Nepřízvučné slabiky: e – se vyslovuje velmi slabě [ ə ] nebo se zcela vypouští: Lampe
3. Zaokrouhlené samohlásky: ö, ü, äu – se vyslovují se zaokrouhlenými rty. mögen, Lübeck
4. Dlouhé samohlásky mají uzavřenou výslovnost, zvláště [ e: ] a [ o: ] legen, Mode
5. Německé dvojhlásky [ ae ] a [ oö ] by se neměly vyslovovat jako české aj a oj beißen, Leute
6. r se vyslovuje v některých pozicích oslabeně, zvláště v koncovém nepřízvučném – er [ ə ] Vater, Mutter
7. Souhlásky k, p, t se vyslovují s přídechem. kochen, Pepe, Tante
8. Znělé souhlásky b, d, g, v, z se na počátku slov vyslovují méně zněle než v češtině. Souhláska h je v němčině na rozdíl od češtiny neznělá ( uprostřed a na konci slov se nevyslovuje ) Pfahl, Thron
9. Na rozdíl od češtiny se v němčině objevuje zadopatrové [ ŋ ], psáno -ng. lange, jung, Mangel
10. Proti češtině má němčina též předopatrové, měkce vyslovované [ ćh ], jedná se o tzv. Ich-Laut ( ich ). Ich, identisch
11. V němčině není spodoba neznělých souhlásek ve znělé ( ausgeben – sg se nevyslovuje jako – zg ). Ausgabe
12. Ráz – hranice mezi slovy – je v němčině výraznější než v češtině.

2. Přízvuk

V němčině se klade na přízvuk větší důraz než v češtině. Díky tomu je v němčině rozdíl mezi přízvučnými a nepřízvučnými slabikami zřetelnější. V němčině rozlišujeme hlavní přízvuk a vedlejší přízvuk. Přízvuk nebývá vždy na první slabice.

2.1. Hlavní přízvuk

A. Na první slabice

• a) Kmenová slabika v jednoduchých slovech: Vater, Mutter, Arbeit, Ende, Ehe – přízvuk zůstává na stejné slabice – tedy první slabice – i u slov, která jsou od těchto slov odvozená: väterlich, mütterlich, Arbeiter, enden, ehelich.
• b) Přízvučná předpona: Abschläger, anfangen, aufpassen, auswechseln, Eingang, Nachdruck, mitbringen

• a) U nepřízvučných ( neodlučitelných ) předpon : bezahlen, erfahren, verbringen, empfehlen, Empfehlung. Nepřízvučné ( neodlučitelné ) předpony jsou: be-, ge-, ent-, emp-, er-, ver-, zer-
• b) U částečně odlučitelných a neodlučitelných předpon: durch-, über-, um-, unter-, wieder-, miss-, – ty jsou částečně přízvučné a nepřízvučné – přízvuk leží buď na předponě a nebo až na kmeni slovesa: durchfallen, umbringen, wiederholen, überzeugen, Untergang
• C. Složená slova – u složených slov leží přízvuk zpravidla na určovacím, prvním slově: Flughafen, Spielzeug, Arbeitszeit.

E. Další výjimky z první slabiky:

• a) některá jednoduchá slova: lebendig, Forelle
• b) u slov s příponou – ieren: reparieren, gastieren, korrigieren
• c) u slov ženského rodu s koncovkou – ei: Malerei, Bäckerei, Metzgerei, Schlamperei, Gießerei, Molkerei
• d) u některých vlastních jmen a místních názvů: Elfriede, Frederike, Berlin, Schwerin, Hannover

2.2. Vedlejší přízvuk

Vedlejší přízvuk se objevuje hlavně u vícečlenných složených slov: s Braunkohlenergwerk – hnědouhelný důl

2.3. Přízvuk u slov cizího původu

Přejatá slova si zpravidla uchovávají přízvuk na původní slabice daného jazyka: Atom, Oktober, Programm, Italien

• a) Přízvuk se často vyskytuje v příponách, které jsou tvořeny samohláskou a souhláskou, jako třeba: -al, -ant, -ent, -eur, -ist, -ion, -ur: General, Lieferant, Absolvent, Ingenieur, Traktorist, Union, Kultur
• b) U slov zakončených na – ismus: Extremismus, Kommunismus – leží přízvuk na první slabice této koncovky.
• c) U slov zakončených na – ade, -age, -ante, -ene, -ose: Variante, Rakete, Prognose, Zirhose, Garage [ gara:žə ]
• d) U slov zakončených na – isch leží přízvuk vždy na slabice před touto příponou: realistisch, ironisch
• e) U slov zakončených na -ie, -ier leží zpravidla na této příponě: Biologie, Geographie, Idelogie, Papier
• f) U slov zakončených na -ik: Fabrik, Politik, Musik. Ale: Dramatik, Mathematik ( zde kolísá -ma- / – tik )
• g) Pohyblivý přízvuk u slov s -or + oren – je přízvuk měnící se v závislosti na čísle ( jednotném x množném ): Doktor – Doktoren, Autor – Autoren, Professor – Professoren

3. Počátek a konec slabik – ráz a spodoba

3.1. Ráz

V němčině se výrazněji uplatňuje při spojování slov a slabik tzv. ráz. Tím se projevuje i na tempu řeči v tomto jazyce. Ráz vzniká tak, že hlasivky, které jsou před počátkem artikulace sevřené, se výdechovým proudem rozrazí, dříve než začneme vyslovovat samohlásku. V Češtině je ráz fakultativní, ale ve spisovné němčině je povinný. Uplatňujeme ho zejména v těchto pozicích:

• a) Po pauze u slov začínajících samohláskou: Anfang, Eingang, ausmachen
• b) Před přízvučnými samohláskami po samohláskách a souhláskách na rozhraní slov: zum | Aufenthalt, zu | Ostern, mit | allem, ein | Ende machen
• c) Před samohláskou po předponách ( be-, ge-, ver-, an-, un-, er- atd. ) : er|arbeiten, er|zwingen, be|achten, be|enden atd.
• d) Ve složených sloves v každé z jejích částí, která začíná samohláskou: Welt|all, Nord|osten, Süd|osten, Klär|anlage
• e) U některých cizích slov po samohlásce před přízvučnou samohláskou: The|ater

3.2. Spodoba souhlásek

V němčině dochází uprostřed a na konci slov ke spodobě znělých souhlásek v neznělé. Místo psané znělé souhlásky vyslovíme tedy neznělou: weg [ vek ], und [ unt ], ob [ op ], Obst [ opst ], du legst [ du: lə: kst ]

V němčině zní každá souhláska nejen na konci slov, ale i na konci slabik uprostřed slova vždy nezněle: abholen [ apho:lən ], Grundlage [ gruntla:gə ], Bergmann [ berkman ]

Psané neznělé souhlásky na konci slov a slabik se vyslovují vždy nezněle.

4. Výslovnost samohlásek

4.1. Dlouhé a krátké samohlásky

V němčině se vyskytují krátké a dlouhé samohlásky – jako v češtině. V němčině je nutné dbát na správnou délku samohlásek, protože rozlišuje mimo jiné i význam slov, např: offen [ ofn ] – otevřený x r Ofen [ o:fn ] – kamna, s Bett [ bet ] – postel x s Beet [ bə:t ] – záhon, füllen [ fYlən ] – plnit x fühlen [ fy:lən ] – cítit

Ve výslovnosti krátkých samohlásek a, e, i, o, u nejsou ve srovnání s češtinou v němčině žádné významné rozdíly. Avšak dlouhé samohlásky se vyslovují v němčině vždy zavřeně: legen [ lə:gn ] , Mode [ mo:də ] -e- jako by se blížilo dlouhému í a -o- dlouhému ú.

Výše uvedené platí i pro samohlásky -ü- a -ö- : müde [ my:də ], Einöde [ ain|œ:də ]

4.2. Zaokrouhlené samohlásky

Zaokrouhlené samohlásky -ü- a -ö- se vyslovují podobně jako české -e- a -y- , avšak s výrazným zaokrouhlením rtů: können [ kœnən ], Bühne [ by:nə ], Löwe [ lœ:və ]

I zde hraje správná výslovnost při rozlišování významu slov klíčovou roli: Bühne – jeviště x Biene – včela

4.3. Dvojhlásky

Dvojhlásky psané -ei-, -ai-, -eu-, -äu- bychom neměli vyslovovat jako české -aj- a -oj-.

• a) -ei-, -ai- vyslovujeme tak, že začneme artikulovat [ a ] a přejdeme jakoby k [ i ], ale nedojdeme až k němu, ale skončíme u zavřeného [ e ]. Vznikne nám zvuk [ ae ]: mein [ main ], beißen [ baisn ], Meile [ mailə ]
• b) -eu-, -äu- vyslovujeme tak, že přecházíme od [ o ] směrem k [ ü ], ale nedojdeme k němu, ale zastavíme se u [ ö ]. Vznikne nám zvuk [ I ]: läuft [ lIft ], Leute [ lItə ]

5. Výslovnost souhlásek

5.1. p, t, k a b ,d ,g

Německé neznělé souhlásky p,t,k se vyslovují napjatě a v některých pozicích s přídechem ( zejména na začátku slov před přízvučnou samohláskou ): kalt, kommen, Post, Tafel, ale i tehdy, stojí-li mezi souhláskami p,t, k a samohláskou souhlásky r, l, n: Kreis, klein, tragen

Pokud je poslední slabika ve slově přízvučná, vyslovují se koncové p, t, k rovněž s přídechem: bereit

Ve spojení souhlásek sp, st přídech odpadá: Stein, spielen

Německé znělé souhlásky b, d, g jsou méně znělé než v češtině, a to hlavně na začátku slov: backen, Baum, Wagen

5.2. Zadopatrové [ ŋ ]

hláska [ ŋ ] odpovídá v němčině psanému – ng -. V češtině se vyskytuje například ve slovech branka, banka atd. V němčině je však zadopatrové [ ŋ ] méně výrazné než v češtině: lange, bange, wange, singen

5.3. Předopatrové [ ćh ]

V němčině se objevují dva typy -ch-:

• a) tzv. Ach-Laut – odpovídá přibližně českému -ch-: machen, Bauch, auch ( vyslovuje se po a, o, u, au )
• b) tzv. Ich-Laut – jeho přibližnou podobu získáte vyslovením slova “ jich “ – nastavíme jazyk do podoby před artikulací J a následně vyslovíme neznělou souhlásku. Vyslovujeme ho po psaném i, e, ä, ü, ö, ei, eu, äu, l, n, r a v příponě -chen, -ig a -lich: ich, mich, dich, wesentlich, euch

5.4. Německé -r-

Výslovnost německého -r- závisí na jeho pozici ve slově:

• a) Na začátku slov, slabik, po souhláskách a krátké kmenové samohlásce se uznává následující výslovnost. Předojazyčné [ r ] – obdoba českého -r-: raten, Rätsel. Čípkové [ R ] – tzv. ráčkování – vzniká kmitáním čípku v zadní části ústní dutiny: raten, Rätsel. Třené [ ] – vzniká třením výdechového proudu v úžině vytvořené klenutím kořene jazyka k zadnímu patru.
• b) Po dlouhé samohlásce, v nepřízvučných předponách a koncové nepřízvučné slabice -er je silně oslabeno až zaniká: ihr, Uhr, vor, werden | erzählen, verstehen, Vergleich | Leser, Liebhaber, Erzähler, Vater

5.5. Německé -h-

je neznělé a vyslovuje se pouze na začátku slov : Hauch, hegen, Hilfe

Vyslovuje se rovněž na začátku komponent složenin: Haus | halt

-ph- se vyslovuje jako [ f ] Philosophie

6. Německá abeceda – Das deutsche Alphabet

A [ a: ]	Ä [ e: ]	B [ bə: ]	C [ tsə: ]	D [ də: ]
E [ ə: ]	F [ ef ]	G [ gə: ]	H [ ha: ]	I [ i: ]
J [ jot ]	L [ el ]	M [ em ]	N [ en ]	O [ o: ]
Ö [ ö: ]	P [ pə: ]	Q [ kvu: ]	R [ e ]	S [ es ]
ß [ es-tset ]	T [ tə: ]	U [ u: ]	Ü [ ü: ]	V [ fau ]
W [ və: ]	X [ iks ]	Y [ ypsilon ]	Z [ tset ]

Kvůli dorozumění se při hláskování do telefonu uvádí místo Ä [ e: ]  -> A-Umlaut [ a: umlaut ]

7. Přehled výslovnosti

skupina	píše se a vyskytuje se	čte se	příklad
chs	v kmenové slabice ( uprostřed slova )	ks	sechs, wachsen ( ale: du machst )
ck	jen po krátké samohlásce	k	backen, Lücke, Stock
d, t, n	nestávají se před „i“ měkkými !	d, t, n	die, Tier, nichts
h	po samohlásce a mezi samohláskami ( čte se pouze na začátku slov )	nečte se	froh, gehen, Mühe ( čte se: Ahorn,   Uhu, oho )
ng	uprostřed a na konci slov	ŋ	lange, bange, hängen
qu	na začátku a uprostřed slov	kv	quer, quick, Quelle
s	na začátku slov pře samohláskou méně zněle	z	sie, sagen, Säge
ss	mezi samohláskami a po krátké samohlásce	s	Kasse, messen, wissen
ß	po dlouhé samohlásce a dvojhlásce	s	außen, schließen, beißen
sch		š	schon, waschen, Fisch
tion	uprostřed a na konci slov	tsion	Nation, Funktion, Option, Nationalität
sp	na počátku kmene	šp	spät, Sport
st	na počátku kmene	št	still, Stift
tsch		č	deutsch, tschechisch
tz	po krátké samohlásce	c	sitzen, jetzt
v		f	Vater, Volk, von, Fahne
W		v	Wasser, wissen, wohnen
z		c	ziehen, Arzt, Holz
Cizí slova
skupina	píše se a vyskytuje se	čte se	příklad
ph	ve slovech řecko-latinského původu	f	Biographie, Phrase, Physik
th		t	Apotheke, Methode
rh		r	Rhytmus, Rhetorik
ch		k	Chaos, Charakter, Chronik, Chor
ch		ćh	Chemie, Chirurgie
y		ü	Analyse, System
g	ve slovech francouzského původu	ž	Genie, Regie, Garage
j		ž	Journalist, Jakett
ch		š	Chance, Chef
ou		u	Touristik, Souvenir
eau		o:	Niveau
eu		ö	Monteur, Redakteur
oi		oa	Toilette, Reservoir

8. Cvičení

8.1. Krátké samohlásky a, e, i, o, u, ä

[ a ] an, Last, Land, Lack, Anlass, Anna, alt, Ball, bald, Wachs, Fall
[ e ] Leck, Heck, Deck, Bett, Nest, Fett, fest
[ i ] List, Mist, fix, Fips, Gips, Film, gibt, final
[ o ] Otto, ob, Objekt, Obst, Dock, poch, podex, Polka, Polizei
[ u ] un, um, und, uns, Unbill, Unlust, Ulu, Luft, Lupus
[ ä ] ä, Bälle, Äste, lässt, Anlässe, Kräfte

8.2. Krátké zaokrouhlené samohlásky ö a ü

[ ö ] ö, öko, öku, Flösse, ökonomisch, löschen, Löffel, ökologisch, Götze, Ökonomist
[ ü ] ü, lü, rück, Lücke, hüpf, bück, dünn, Lüfte, Hülle, Mücke, Flüsse, müsse, Abgüsse, küssen

8.3. Dlouhé samohlásky a, e, i, o, u, ä

[ a: ] a, Aal, Saal, lahm, wahl, lag, Bahn, Wahn
[ ə: ] e, Fee, See, Tee, Seele, legen, heben, beben, fehlen, lehnen, hegen, gegen, Segen, Besen, geben, edel
[ i: ] ie, lies, blies, gieß, lieb, blieb, Sieb, liegen, niesen, Igel, Kiel, Dienst, Sieg, Diele
[ o: ] Moos, Lohn, hohl, Mode, Boden, Ode, Sohle
[ u: ] Huhn, Mut, Hut, Glut, Blut, Fuge, Stuhl
[ ä: ] ä, Säle, gähnen, blähen, Läden, Fähre, Drähte, Räte

8.4. Dlouhé zaokrouhlé samohlásky ö a ü

[ ö: ] ö, Öde, öst, Öl, böse, Bögen, ölen, ominös, Öfen
[ ü: ] ü, müde, über, fügen, Bügel, hüben, Bühne, Düse, Übel, Süden, Lüge, Hügel, fühlen, Mühle

8.5. Dvojhlásky ei, ai, au, äu, eu

[ ei ] Ei, bei, Beil, beißen, Meißen, Meile, Seil, Wein
[ ai ] Mai, Hain
[ au ] Maus, Haus, Laus, Bauch, Maul, faul
[ äu ] fäus, läuft, säuft, Mäuse, Bäume, Säule
[ eu ] Eule, Beule, heulen, Keule

8.6. Přídech u p, t, k

p: packen, Pocken, Post, Pilz, Pate, pennen, Pfeffer
t: Teller, Tante, Tal, These, Tempo
k: kommen, Kamm, Kino, Kegel, Kuh, Küche, Keller

8.7. Zadopatrové [ ŋ ]

lang, Fang, Hang, lange, bange, Lunge, fangen, hängen, Hunger, Wange, singen, Menge, Länge, Gänge, Finger

8.8. Výslovnost h

a) Hauch, Haus, Hund, Halle
b) hohl, Rohr, zahlen, fehlen, Thron, Sohn
c) Uhu, Ahorn

8.9. Výslovnost r

a) Rat, raten, Rom, Rhein, lehren, Gras, Regen, warten, Berg, Brille
b) Vater, Mutter, Bruder, Arbeiter, Kinder, Helfer, unter, Leser, Uhr, fuhr, Kur, Meer, er, nur

8.10. Výslovnost st a sp

st: still, Stand, Stuhl, Staub, Stunde, stehen
sp: Sport, Spur, Spesen, spüllen, spät, Spitze

8.11. Výslovnost v a w

v [ f ] voll, Volk, Vogel, Vater, Vetter, Vieh, vor, vier, verstehen, verfangen, verlieren
v [ v ] Veto, vespern, Vibration, Viadukt, veterinär, Video
w [ v ] wie, wirken, Wahl, welken, werden, wieder, wider, Werk, wahr

8.12. Výslovnost sch a chs

sch [ š ] schon, schön, Schere, schelten, schieben, Schublade, Schild, schenken
chs [ ks ] Wachs, wachsen, wuchs, sechs

8.13. Oslabená znělost s [ z ] na začátku slov

sie, sehen, sein, selbst, selten, siezen, Seele, Seife

8.14. Výslovnost -tz- [ ts ]

setzen, sitzen, Tetzlöf, trotzen, Trotz